Božena Němcová – Babička

Božena Němcová – Babička

Babička (Magdaléna Novotná) – Matka Terezky, babička Barunky, Adélky, Viléma a Jana. Moudrá,

svá, vlastenecká, konzervativní, nenechá se stáhnout dobou, nepřizpůsobivá, milující, pracovitá,

šlechetná, zkušená, prostá, zásadová, spravedlivá, pokorná, klidná, vlídná, mírumilovná, vyrovnaná,

upřímná, přejícná, žijící v souladu s přírodou, symbol starých zvyků

Barunka (Božena Němcová) – Dcera Terezky, vnučka Magdalény Novotné. Nejstarší a nejrozumnější

z vnoučat, má ráda svou babičku.

Adélka, Vilém, Jan – Sourozenci Barunky

Terezka – Dcera Babička, Matka Barunky, Adélky, Viléma a Jana.

Kněžna – Dobrosrdečná, přejícná.

Viktorka – Bláznivá, divoká.

Hortensie - Schovanka kněžny, jemná, pokorná, milá.

Děj knihy se odehrává ve vesnici jménem Staré Bělidlo, kam přestěhuje Magdaléna Novotná

(Babička) z malé pohorské vesničky, na slezských hranicích. Její děti se totiž odstěhovaly, a tak svou

chaloupku odevzdala Staré Bětce, a odjela do Starého Bělidla, kde se na ní vnoučátka a dcera se svým

manželem moc těšily. Hned jak babička přijela, děti si ji začaly prohlížet a Terezka začala plakat

radostí, že přijela. Babička dětem přivezla dobroty, zvířátka a hračky. Děti si hned babičku oblíbily a

ona je také. Po pár dnech si babička zvykla na toto místo a začala se starat o zvířata, hlídala děti,

navštěvovala lidi v okolí a vyprávěla všem historky z jejího mládí.

První část knihy je věnována popisu života na Starém bělidle, každodenním činnostem babičky, dětí a

dalších lidí. Babička děti vychovává ke svým mravům, v duchu lásky, mírumilovném soužití s přírodou

a vlastenectví. Jsou také zmiňovány různé tradice, zvyky a příběhy, které se odehrávají na Starém

V druhé části knihy jsou rozvíjeny příběhy dalších postav. Babička se setkala s kněžnou, která byla

okouzlena babiččinou prostotou, srdečností a citlivostí. Babička s vnoučaty navštívila zámek, kde

poznali i slečnu Hortensii, která si zamilovala děti. Babička se přimluvila za chudou rodinu Kudrnovu,

které kněžna ráda pomohla. Hortensie byla vychována v Itálii, kde se učila malovat. Zamilovala se do

svého učitele. Kněžna o jejích citech nevěděla a chtěla ji provdat za správce. Hortensie onemocněla a

byla velmi smutná. Když babička viděla na obraze Hortensiina učitele, poznala na ní, že ho miluje, a

přimluvila se u kněžny. Kněžna ráda provdala Hortensii za malíře. Hortensie porodila dítě, ale po dvou

letech od svatby zemřela.

Viktorka byla veselé děvče, které se líbilo chlapcům. Viktorku začal sledovat a pronásledovat podivný,

tmavý voják, který byl do ní zamilovaný. Stará kovářka se o Viktorku starala a radila jí, aby si

tajemného vojáka nevšímala. Ona se pak do něj však zamilovala a porodila s ním dítě, poté ale voják

odešel s vojskem pryč. Viktorka se kvůli němu zbláznila, a vyhodila dítě do splavu a ono se utopilo,

žila v jeskyni, nosila roztrhané šaty, nebavila se s lidmi, jen někdy přišla ke dveřím pro kus chleba a

pak rychle odběhla,zpívala a křičela u splavu svému mrtvému dítěti. Zabil ji blesk.

Kristla byla zamilovaná do Jakuba Míly a on do ní. Jakub ale musel na vojnu, oba byli nešťastní.

Babička Kristle pomohla, přimluvila se u kněžny a ta dovedla Jakuba zpět ke Kristle.

Babička umírá na Starém bělidle mezi mnoha přáteli. Na její pohřeb jde obrovský průvod lidí.

V knize se mi líbil příběh o Viktorce a setkávání s kněžnou. Byla psána staročeštinou, takže jsem si

nějaká slova musela vyhledat, jinak se mi kniha líbila. Jsou to spíše povídky, takže je spíše pro starší

Božena Němcová

Narozena: 4. 2. 1820

Úmrtí: 21. 1. 1862

Rodné Jméno: Barbora Novotná

Česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé

české prózy. Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii

Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Barboře bylo půl roku.

V roce1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi v

roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie

Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-

Křovice – 1841 Vídeň), která malou Barunku velmi ovlivnila; v

dospělosti si babičku velmi zidealizovala.

Od roku 1826 do roku 1833 navštěvovala školu v České Skalici.

Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v

hladu. Její povzdech: "Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží". Korespondence

ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této

pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které

se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její hrob byl původně vedle hrobu Václava Hanky, ale po

smrti jeho ženy Barbory byly ostatky Boženy Němcové přeneseny na současné místo. Zemřela na

tuberkulózu. Její muž byl pohřben v Táboře, kde zemřel u svého syna Karla.

Divá Bára - Příběh venkovské dívky, které její okolí přezdívalo „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že